Ethics in theory and practice

A journey of EASC co-creating with EMCC and ANSE

I strongly believe in cooperation. Sharing experiences, hearing other people’s perspectives and relevant thoughts while also sharing my own are highly valuable practices to me.
This is why I was happy to volunteer to participate in the cooperation between EMCC, ANSE and  EASC  to create an ethical task force.

The idea came in Brussels, where we organised a common workshop around coaching and supervision in Europe and the topic of ethics quickly emerged. We all agreed that this is a highly relevant topic, one that is not easy to address and yet it is constantly here with us - so let’s create a platform for exchanging ideas, experiences, thoughts and maybe even differences around ethics and ethical practice.

At the first online meeting of this ethics task force, as we called ourselves, we were incredibly cautious. By then all 3 associations have signed the Global Code of Ethics, we as EASC were the 11th co-signatory bodies. We addressed this issue of ethics and ethical coaching and supervision from an areal view, attempting to discuss it in a general way without ever bringing any specific example or issue to the forefront. After a good hour of dancing this very elegant but contactless dance we realised, that discussing ethics in general as a theory has very little merit. We all have good intentions and want to be ethical in our work, the difficulty only comes when there is a specific case with relevant, conflicting interests and perspectives – that is where it make sense to stop and reflect on what is ethical to whom, what is the common thread of ethics that should guide our every move as professionals in the case and how can we draw conclusions from the specific to the theoretical - or can we?

Talking about ethics in general reminded me of the beautiful mission-vision-purpose statements on the walls of various organisations – they often sound so promising, so trust-evoking, so welcoming, full of great intentions – until you sit down and talk to a real person at that organisation and very quickly understand, that everyday life here reflects something very different. I was not alone with my experience, we all felt similar - there is very little merit to continuing this way, we need to be brave, roll our sleeves up and get to work - so we decided instead to bring real ethical topics, dilemmas from our practice to the next meeting and create an intervision group around ethicly informed cases – let’s see how this will work.

I prepared a case myself for the next meeting and was ready to share it with the group. For this meeting we had a volunteer participant who shared with us a process we all accepted to follow. There were 4 possible issues to discuss so we voted on which one we wanted to proceed with – mine was not the winner. From this point on the group dived into the work, we all put our supervisor hats on and co-created a great intervision session. It was fruitful, the atmosphere was respectful and collegial with lots of take-aways for all involved. The person presenting the problem was very pleased with the results and thanked the group for our support.

This felt truly inspiring, I came out mentally tired but highly energised. We agreed on a next date and a topic we will discuss: ethics at the time of online coaching and digital presence, AI, zoom etc. What remains the same, what changes? What are we not even considering yet?  How to shift our thinking around ethical work in the online space?

If you are reading this brief summary I encourage you to find a few colleagues and have a conversation around this topic, then let us know what you have discovered.

Wishing everybody lovely, lazy, reflective summer days:
Amina Eperjesi
Second chair

Text v češtině

Etika v teorii a praxi

Cesta EASC za společnou tvorbou s EMCC a ANSE

Pevně věřím ve spolupráci. Sdílení zkušeností, naslouchání pohledům a relevantním myšlenkám jiných lidí a zároveň sdílení vlastních jsou pro mě velmi cenné postupy.
Proto jsem se rád dobrovolně přihlásil k účasti na spolupráci mezi EMCC, ANSE a EASC při vytváření etické pracovní skupiny.

Nápad vznikl v Bruselu, kde jsme uspořádali společný workshop o koučování a supervizi v Evropě a téma etiky se rychle vynořilo. Všichni jsme se shodli na tom, že jde o velmi aktuální téma, které není snadné řešit, a přesto je tu s námi neustále - vytvořme tedy platformu pro výměnu nápadů, zkušeností, myšlenek a možná i rozdílů kolem etiky a etické praxe.

Na první online schůzce této pracovní skupiny pro etiku, jak jsme si říkali, jsme byli neuvěřitelně opatrní. Do té doby všechny 3 asociace podepsaly Globální etický kodex, my jako EASC jsme byli 11. spolusignatářským subjektem. Otázku etiky a etického koučování a supervize jsme řešili z plošného pohledu, snažili jsme se o ní diskutovat obecně, aniž bychom kdy uvedli nějaký konkrétní příklad nebo problém. Po dobré hodině tohoto velmi elegantního, ale bezkontaktního tance jsme si uvědomili, že diskutovat o etice obecně jako o teorii má jen velmi malý význam. Všichni máme dobré úmysly a chceme být ve své práci etičtí, potíž nastává až ve chvíli, kdy se objeví konkrétní případ s relevantními, protichůdnými zájmy a pohledy - tehdy má smysl se zastavit a zamyslet se nad tím, co je pro koho etické, co je společnou nití etiky, která by měla řídit každý náš krok jako profesionálů v daném případě, a jak můžeme vyvodit závěry z konkrétního do teoretické roviny - nebo můžeme?

Povídání o etice obecně mi připomnělo krásná prohlášení o poslání, vizi a účelu na stěnách různých organizací - často znějí tak slibně, vzbuzují důvěru, jsou tak vstřícná, plná skvělých záměrů - dokud si nesednete a nepromluvíte s reálným člověkem v dané organizaci a velmi rychle nepochopíte, že každodenní život zde odráží něco úplně jiného. Nebyla jsem se svou zkušeností sama, všichni jsme měli podobný pocit - pokračovat tímto způsobem má jen velmi malou cenu, je třeba se odvážit, vyhrnout si rukávy a pustit se do práce - a tak jsme se rozhodli, že na příští setkání raději přineseme skutečná etická témata, dilemata z naší praxe a vytvoříme intervizní skupinu kolem eticky poučených případů - uvidíme, jak to bude fungovat.

Sám jsem si na příští setkání připravil případ a byl jsem připraven se o něj se skupinou podělit. Na toto setkání jsme měli dobrovolného účastníka, který se s námi podělil o postup, který jsme všichni přijali za svůj. K diskusi byly 4 možné případy, takže jsme hlasovali o tom, kterým z nich se budeme zabývat - ten můj nevyhrál. Od tohoto okamžiku se skupina ponořila do práce, všichni jsme si nasadili své supervizorské klobouky a spoluvytvářeli skvělé intervizní sezení. Bylo plodné, atmosféra byla uctivá a kolegiální a všichni zúčastnění si z něj odnesli spoustu poznatků. Osoba, která problém prezentovala, byla s výsledky velmi spokojená a poděkovala skupině za naši podporu.

Cítil jsem se při tom skutečně inspirativně, odcházel jsem psychicky unavený, ale velmi nabitý energií. Dohodli jsme se na dalším termínu a tématu, které budeme probírat: etika v době online koučování a digitální přítomnosti, umělá inteligence, zoom atd. Co zůstává stejné, co se mění? O čem zatím ani neuvažujeme?  Jak posunout naše uvažování o etické práci v online prostoru?

Pokud čtete toto krátké shrnutí, doporučuji vám, abyste si našli několik kolegů a vedli na toto téma rozhovor, a pak nám dejte vědět, co jste zjistili.

Přeji všem krásné, líné, přemýšlivé letní dny:
Amina Eperjesi
Druhé křeslo